Teoretická východiska

Výzkumy rané interakce

Základní teoretickou výbavu pro metodu VTI (VHT/VIG) poskytly četné výzkumy rané interakce matka – dítě. Od počátku 60. let se mnozí badatelé zabývali interakcí mezi rodičem a dítětem a poukázali na připravenost a vrozené motivy dítěte vstupovat jako aktivní účastníci do interakce s důležitou osobou – zprvu rodičem nebo jiným stálým pečovatelem, a na jedinečnou důležitost odpovědí (responzí) na iniciativy dítěte, především však pozitivních odpovědí. Mezi mnoha vystupují jména Colwyn Trevarthen, Daniel Stern, Hanuš a Mechtild Papouškovi, John Bowlby, Mary Ainsworthová.

Prof. Colwyn Trevarthen

Colwyn Trevarthen, profesor psycho-biologie na universitě ve skotském Edinburgu, rozvinul na základě studia a analýzy mnoha set videozáznamů interakce matka – dítě zásadní poznatky pro teorii intersubjektivity, která měla pro pozdější vývoj VTI klíčový význam - jak na úrovni pozorování interakce v klinickém systému tak na úrovni interakce pracovník - klient v průběhu intervence/terapie. 

Trevarthen popisuje intersubjektivitu (1974, Principles of Early Intervention) jako: "spojení a propojení dvou a více subjektů, které jsou aktivní v přenosu porozumění, dorozumívání se mezi sebou v zájmu interagování“.

Základem Trevarthenovy teorie byly četné studie novorozeneckého komunikačního chování, které potvrdily, že v lidské interakci existují významné vnitřní procesy, které již od počátku vývoje napomáhají dítěti rozpoznávat lidské jednání a jeho významy i to, že dítě samo je aktivním subjektem těchto procesů. Lidský jedinec ve věku několika týdnů vykazuje zřetelně tyto schopnosti a je schopen efektivně ovlivňovat a rozvíjet komplexní interakční vzorce s blízkou pečující osobou (rodičem). 

Tyto výzkumy byly významným zdrojem pro praxi VTI.

Metoda VTI však není založena na jediném nebo určujícím teoretickém základě. Vychází spíše z eklektické palety odborných disciplín a teoretických přístupů a při každém rozšíření integruje nové zdroje (např. konstruktivistický přístup v České republice).

Pohled na interakci je vždy zkoumáním vztahu já - ty

Společným znakem teorií, ze kterých VTI vychází, je zaměření na interakční dyádu já-ty, kde může být identifikována jednak úroveň vzájemné (interaktivní) regulace, jednak vlastní sebe-regulující mechanismy i to, kdy, kde a jak se obě tyto úrovně vzájemně ovlivňují.

Je rovněž důležité od sebe odlišovat teoretické zdroje pro jednotlivé součásti metody VTI – jiné zdroje (či východiska) budeme využívat

  • pro interakční analýzu nahrávky (výzkumy interakce matka – dítě, výzkumy neverbální a verbální komunikace, vývojové teorie, teorie attachmentu apod.),
  • pro vedení rozhovoru (zejména konstruktivistický přístup), 
  • pro samotnou práci s videem (videofeedback, sebemodelování, zplnomocňování apod.).

Ve VTI nás zajímá právě tato vzájemná regulace a spolu-konstruování komunikačních výměn - tedy proces interakce mezi dvěma osobami, které jsou na sobě "závislé" a jejichž vývoj je významně ovlivněn kvalitou jejich komunikace, jejich vztahu. 

Pro praxi VTI je klíčové, že v tomto dyadickém pohledu na komunikaci je chování každého jednotlivce utvářeno v procesu společně sdílené koordinace. Sledujeme a analyzujeme tento obousměrný, reciproční proces, kdy každá osoba skutečně ovlivňuje druhou osobu, neboli "komunikuje" s druhou osobou a vracíme jej pomocí videa zpět ke klientovi k uvědomění si významu takové obousměrné komunikace (a posilování/trénování úspěšných interakčních výměn).