|
|
|
 |
|
|
|
 |
|
 |
|
„Jeden obraz je jako tisíc slov“
(čínské přísloví) |
|
|
| Metoda práce s videozáznamem, v zahraničí známá pod názvy „Video Home Training
(VHT)“ nebo také jako „Video Interaction Guidance“ (VIG), vešla v České republice ve známost jako videotrénink interakcí
(VTI). Vznikla na počátku 80. let 20. století v Nizozemsku a je dnes používána v mnoha zemích Evropy i v USA jako progresivní metoda intervence při poruchách interakce mezi aktéry komunikace (zejména poruchách kontaktu rodič – dítě, učitel – žák, pomáhající
– klient) nebo jako metoda na podporu úspěšné komunikace v různých kontextech pomáhání i profesionálního rozvoje pomáhajících. Jejím tvůrcem je holandský psycholog a terapeut Harrie
Biemans. V České republice ji do existujících poradenských struktur zavádí již od roku 1995
občanské sdružení SPIN.
|
|
|
|
| Metoda videotrénink interakcí (VTI) je původně krátkodobou intenzivní formou pomoci v domácím prostředí rodiny, tedy přímo tam, kde problém vzniká. Je určena rodinám, které mají obtíže při výchově a vedení svých dětí nebo při každodenním kontaktu s nimi. Nabízí se také jako účinná alternativa k péči mimo domov, tedy namísto umístění dítěte ve speciální internátní škole, dětském domově, diagnostickém nebo výchovném ústavu apod., ale také místo dlouhodobé ambulantní péče.
|
|
|
|
VTI vychází z předpokladu, že kontakt s ostatními lidmi je pro vývoj dítěte životně důležitý. VTI je založen na principech dobré komunikace a na podrobné analýze interakčních prvků a vzorců v rodině. Tato analýza interakcí nabízí nový pohled na problémovou situaci v rodině a na možnosti změny. Vybrané pozitivní momenty komunikace jsou pak zpětně přehrávány rodičům a rodiče jsou „trénováni“ v jejich širším využívání.
Metoda vychází také z předpokladu, že spolu rodiče a děti chtějí dobře komunikovat. Dokonce i tehdy, pokud je vztah vážně narušen, zůstává tato touha netknuta. Je prokázáno, že děti neustále vyžadují od svých rodičů
– vychovatelů pozitivní kontakty, a to i za velmi kritických podmínek. Zkušenost ukázala, že mají-li rodiče a děti „přístup“ k pozitivním způsobům vzájemného kontaktu, nevybírají si negativní. Problémy s výchovou jsou chápány tak, že rodičům chybí nezbytné informace a pozitivní zkušenosti, které by jim pomohly docílit, aby kontakt mezi členy rodiny probíhal hladce. Nedostatek pozitivních kontaktů mezi rodiči a dětmi vyvolává celou řadu negativních vzorců chování, které je velmi obtížné přerušit. To, co nakonec vede k takovému negativnímu chování, je absence chování pozitivního. Ve VTI se tedy terapeut od začátku soustřeďuje na budování pozitivních kontaktů, na posílení komunikace mezi všemi členy rodiny, ale i na rozvíjení vztahů ke společnosti, ve které
rodina žije.
|
|
|
|
|
Protože se metoda ukázala jako velmi efektivní i při velmi vážných výchovných problémech v rodině, byly její principy využity i při práci s učiteli. VTI trenér (poradenský pracovník) pracuje s učitelem na efektivním využívání komunikace s cílem vytvořit pozitivní pedagogickou atmosféru. Díky efektivní komunikaci učitele se žáci stávají aktivními a silně motivovanými učícími se. Podpora dialogu mezi učitelem a žákem, nacházení rovnováhy mezi řízením žáka a jeho aktivováním, budování pozitivních vztahů, podpora kompetence a autonomie žáka i učitele jsou hlavní rysy metody VTI.
V České republice došlo však ještě k dalšímu rozvoji a využití metody VTI, přesahující rámec rodiny a školy. Je využívána jako velmi efektivní nástroj pro rozvoj komunikačních dovedností pracovníků pomáhajících profesí, manažerů, vedoucích týmů, supervizorů apod. I zde je cílem rozvoj úspěšných interakcí, které vedou k vřelé, tvůrčí a oceňující atmosféře v organizacích, k rozvoji týmové spolupráce i k vzájemnému porozumění v běžném pracovním kontaktu pracovník
– klient.
 Více viz 
Aplikační oblasti
|
|
|
|
|
Terapeut natáčí pomocí videokamery běžnou situaci – v rodině, ve škole apod. Sám provede rozbor nahrávky (interakční analýzu) a vybírá z ní momenty nebo sekvence, kdy se komunikace daří nebo takové momenty, které vytvářejí významný rozdíl oproti původnímu pohledu klienta na komunikaci nebo na problém. Ty pak při další návštěvě v rodině (ve škole apod.) ukazuje a hovoří o nich společně s klienty. Klientem je vždy osoba, se kterou byly předem domluveny cíle spolupráce a která je v dané komunikaci angažovaným účastníkem.
|
|
|
|
Základní cyklus každé práce pomocí VTI spočívá ve třech vzájemně na
sebe navazujících krocích:
|
|
|
 |
1) natáčení – videotrenér pořizuje přibližně 10-15 minutový záznam interakce v prostředí klienta (společné jídlo, hra s dítětem, příprava do školy, rozhovor s dítětem, běžné situace ve třídě při vyučování, komunikace s klientem, situace ošetřování pacienta, kontakt s klientem služby/pracovníkem, schůzka týmu...). Přednost při natáčení dáváme úspěšným momentům interakce. Ty jsou „vstupenkou“ ke změně. Pokud ovšem opravdu chybí dobrý kontakt, úspěšná interakce, snažíme se opatrně takovou situaci navodit nebo ji podpořit. |
2) analýza videonahrávky – videotrenér sám provede analýzu a editaci videonahrávky. Vybrané ukázky a sekvence by měly pomáhat klientům rozvíjet své možnosti, objevit či zdůraznit jeho/její silné stránky a zdroje, neupozorňovat na selhání. Analýza je často doprovázená mikroanalýzou, tedy krok za krokem zastavovaných užitečných momentů interakce. Takto analyzovaný a editovaný videozáznam je připraven pro následující zpětnovazebný rozhovor. Dobrá příprava nahrávky a její podrobná analýza vyžaduje nejen jistou technickou zdatnost, ale především porozumění principům kontaktu.
Při přípravě nahrávky je vždy důležité položit si otázku: „Proč tento moment vybírám, jaký to bude mít význam pro rodiče vzhledem k tomu, co potřebují, aby bylo jinak?“ Tím už vlastně přemýšlíme o tom, jak tyto úseky použijeme při zpětnovazebném rozhovoru s klienty. |
3) zpětnovazebný rozhovor – videotrenér a klient společně diskutují vybrané momenty na videozáznamu s cílem posílení užitečných vzorců komunikace, hledání nových významů úspěšných interakčních momentů a často i s cílem najít možnosti pro změnu, pokud je to nezbytné a žádoucí. Vybrané úseky nahrávky si společně prohlížejí, vracejí, pokud je to užitečné i v detailech jednotlivých prvků zastavují. Je nutné si ale uvědomit, že objevené prvky komunikace samy o sobě nejsou ničím, tím méně nějakým řešením situace. Společné sledování těchto prvků je pouze startovním bodem pro diskusi s klienty. Ta se pak může týkat různých oblastí, v rodině je to např. kromě komunikace individuální vývoj dítěte, rozvoj rodičů a fungování rodiny v rámci komunity. Podobně je tomu i při práci s učiteli, pracovníky pomáhajících profesí, manažery apod. Díky takové diskusi pak mohou klienti najít svoji vlastní cestu ven z chaosu, nejistoty, únavy nebo trápení. |
|
|
|
| Tento proces se opakuje tak dlouho, jak je to užitečné a je ukončen tehdy, když je společně stanovených cílů více méně dosaženo. Nejde tedy o to změnit celou situaci najednou, ale pomocí malých konkrétních kroků dosáhnou požadovaného cíle. Srovnáním dřívějších a pozdějších videozáznamů mohou také klienti i terapeut zřetelně sledovat pokrok v terapii. To klientům umožňuje získat důvěru ve své vlastní schopnosti a možnosti.
|
|
|
|
VTI je považován za krátkodobou formu terapie. Trvá v průměru od 1 do 6 měsíců. Intenzita a délka trvání VTI však záleží především na závažnosti problematiky a přítomnosti podpůrných i rizikových faktorů, minimální počet setkání (opakování cyklu) je
3 – 4x. Teprve pak je totiž možné mluvit o posílení, efektivní podpoře či změně
– v komunikaci, chování nebo vztahu mezi jednotlivými členy systému. Tam, kde je problém v komunikaci závažnější, komplexnější nebo tehdy, když je přítomno více rizikových faktorů (práce s multiproblémovými rodinami), však není výjimkou 10 – 15 setkání nad nahrávkou. Taková práce pak obvykle trvá déle než 6 měsíců.
Poznámka:
pokud pracovní metoda nesplňuje výše uvedené parametry, nejedná se o VTI, ale o „pouhý“ videozáznam
události nebo
o dokumentaci vlastní práce, vizuální informaci, apod.
Více viz
Principy kontaktu
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
