|
|
|
 |
|
|
|
 |
|
 |
|
|
|
|
Video jako nástroj záznamu událostí, dějů, interpersonální komunikace, chování jednotlivce i skupiny, nás provází již několik desetiletí. Rozvoj a využití tohoto média v oblasti pomáhání jde však za „pouhé“ využití
videozáznamu jako nositele informace nebo záznamníku vzpomínek. Právě v oblasti pomáhání nabízí novou dimenzi, tedy nikoli pouze uchovat informaci (nebo zabavit), ale
zpětnovazebným mechanismem upozornit klienty na to, co již dovedou, posílit již existující zdroje, nebo také rozvíjet to, co chybí nebo není plně rozvinuto.
Na těchto základech se začala v 80. letech 20. století v
Nizozemsku, a posléze v dalších zemích Evropy i v USA, dynamicky rozvíjet metoda Video Home
Training, u nás známá pod názvem
videotrénink interakcí.
|
|
|
|
Metoda VTI má svůj domov v Nizozemsku. V polovině 80. let začali pracovníci domova pro narušenou mládež
(De Widdonck) zkoumat, jak působí sociální okolí na dítě, jaké je rodinné klima a jak fungují vztahy v rodině, jaký mají tyto rodinné vztahy vliv na dítě a jaký mají vliv na intenzivní práci s dítětem v pobytovém zařízení, na jeho schopnost navazovat a udržovat nové sociální vztahy. Jejich dvouletý výzkum prokázal, že pokud do celého procesu nebyla vtažena rodina, úspěchy dítěte se rychle vytrácely a jeho chování se vracelo do starých kolejí. Na základě těchto vyhodnocení se začal utvářet koncept podpory komunikace v rámci širšího systému a zapojení rodiny do celého procesu. Pracovníci zároveň využili v té době nových závěrů z výzkumů profesora Colwyna Trevarthena z
Edinburgu. Trevarthen sledoval pomocí videa raný kontakt matka – dítě a na základě podrobné analýzy rozvinul
teorii intersubjektivity, která měla pro pozdější vývoj VTI klíčový význam. Intersubjektivitu Trevarthen charakterizuje jako
„spojení a propojení dvou a více subjektů, které jsou aktivní v přenosu porozumění, dorozumívání se mezi sebou.“
(Trevarthen 1978, 1998).
Do této doby dominovala obecná představa, která zásadně formovala praxi, kdy pedagogové a jiní odborníci sledovali chování
„problémových“ dětí, zjišťovali úroveň navazování jejich vztahů, popř. stanovovali diagnózu poruchy a poté předkládali rodičům koncepci nápravy. Odborník byl expert na vztahy i na intervenci a rodiče hráli roli pouze pasivního příjemce doporučení. Pracovníci domova De Widdonck se však při rozhovorech s rodiči začali nahrávat na video, záznamy si přehrávali a hledali účinné formy intervence. Zaměřili se přitom na celkovou komunikaci a na to, jak zařídit, aby si rodiče sami vytvořili vlastní názor a poté vlastní model dalšího rozvoje. Zjistili, že tímto postupem lze dosáhnout vysoké míry účinnosti. Tehdy se zrodil nápad využívat systematicky videa a rozhovoru nad videozáznamy (později zpětnovazebný rozhovor) a formulovali základní principy nové metody. Základem se stala analýza interakcí a společný rozhovor nad videozáznamem. Společná práce se přesunula do domácího prostředí nebo do prostředí, kde se problém objevoval a udržoval.
Tento koncept
„videokonzultace“, u jehož základů stála kromě
Harrie
Biemanse i terapeutka Maria Aarts, daleko přesahoval rámec symbolického znázornění využívaný v jiných terapeutických přístupech. Při videotréninku interakcí terapeut nebo terapeutka (většinou je u nás nazýváme VTI trenér/trenérka) docházejí do rodiny a natáčejí na videozáznam sekvence interakcí, z nichž si pak, po podrobné přípravě takové nahrávky (její analýze), prohlížejí společně s rodiči na mikroúrovni úseky se silnou výpovědí a reflektují je s důrazem na zdroje. Vyhledávají se takové sekvence, které pomáhají vytvářet
významný a konstruktivní rozdíl oproti dosavadnímu pohledu rodiny na problém, na dítě nebo na vzájemnou komunikaci. Předností tohoto přístupu je rozvíjení velmi konkrétních možností volby jednání: běžné dění v rodině se zachycuje v řeči i v neverbálních signálech, dochází k uvědomění si interakčních sekvencí, jež normálnímu, běžnému vnímání zůstávají utajeny. Tímto způsobem si rodiče často poprvé uvědomí komunikační nabídky ze strany svých dětí (iniciativy kontaktu) nebo také porozumí lépe potřebám dítěte, vyjadřovaných v komunikaci.
Na počátku rozvoje této metody bylo významné, že rodiče a děti přijali práci s kamerou a s analýzou komunikace a chápali ji jako pomoc. Metoda „Video Home Training
(VHT)“ byla na světě a nacházela u rodin velký ohlas. Nizozemská vláda, která měla již tehdy připravenou celkovou koncepci rozvoje specifických programů jako alternativy k nákladné a ne vždy efektivní institucionální péči, přispěla dlouhodobou finanční podporou k rozšíření metody jako
„včasné, krátkodobé, intenzivní, snadno dostupné pomoci, poskytované co nejblíže klientovi“, kdy centrálním tématem intervence je podpora a rozvoj komunikace, popř. její obnovení, pokud již došlo k jejímu narušení. V roce 1988 se objevují první velmi pozitivní výsledky výzkumu rodin, kde bylo VHT použito a za podpory vlády vzniká nizozemská nadace SPIN.
V prvních letech byla metoda známa pod názvem ORION, pod tímto názvem se také rozšířila do severských zemí. Dnes je v Nizozemsku i v řadě dalších zemích Evropy a v USA pro tento model intervence používán název „Video Home Training
(VHT)“ pro práci v rodinách a „Video Interaction Guidance (VIG)“ pro práci s profesionály. V České republice (ale také v Polsku a v Maďarsku) byla dána přednost názvu
„Videotrénink interakcí (VTI)“, který nejen vystihuje podstatu metody, ale také sjednocuje její dosavadní modifikace a otevírá prostor pro nová budoucí uplatnění.
Ve světě dnes působí více než 5 000 videotrenérů a VTI supervizorů, kteří využívají metodu v přímé práci s klienty i pro rozvoj organizací, jednotlivců a celých týmů.
|
|
|
|
V České
republice jsme se seznámili s metodou VHT (VTI) v roce 1993. Byla založena
nevládní organizace SPIN a celý program rozvoje VTI v České republice
získal podporu MPSV. Ministerstvo doporučilo projekt SPINu na rozvoj této
metody v ČR programu PHARE EU. Díky této pomoci a také za významné
podpory holandské vlády prostřednictvím programu MATRA vzniklo Národní
centrum pro VTI, které se zabývá rozvojem a implementací metody do sítě
psychosociálních služeb, školství i zdravotnictví v naší zemi.
V současné
době působí v ČR více než 140 kvalifikovaných videotrenérů a 15
VTI supervizorů, přibližně 100 organizací disponuje možností využívat
tuto metodu ve prospěch svých klientů.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
s laskavou podporou pana Jana Klepala, BONICOM, s. r. o.
